Paní profesorka českého jazyka dorazila na náš třídní sraz maturantů z roku 2000 vybavena notýskem s poznámkami o našem ročníku.

„Já jsem Vašek Benjamin, u mě tam máte určitě napsáno debil nebo blbeček.“

„Václave, já Vás poznávám, ale tak hrozné to nebylo. Řekla bych, že záblesky tam byly.“

Uvědomil jsem si, že oni se opravdu občas náhle objevovaly a nejen během studia se tu a tam zablýsklo. Rozhodl jsem se zkusit začít po večerech blýskat častěji a proto berte mé texty jako náročnou cestu za bouří na noční obloze, která se možná nikdy nedostaví, ale hrom, který zazní po každém povedeném zablýsknutí, se mnou příjemně zatřese a přináší pocit, který jsem za nekonečno let odpracovaných po korporátech nezažil.

Během covidu jsem vzal do ruky jednu černobílou fotografii, která ve mně vyvolala barevné vzpomínky. Začal jsem je postupně oživovat a přesouvat z oblasti pod šedou kůrou mozkovou do oblasti bílé wordovské stránky. 

Vznikl tak příběh poskládaný z krátkých útržků nebo údálostí z mého dětství, který se chystám v roce 2024 vydat jako knihu s pracovním názvem "Kniha psaná amatérskou rukou, ale profesionálním srdcem", která vyjde pod oficiálním názvem "Křehká mozaika".

Pojďte si společně se mnou zavzpomínat na jedno neobyčeně obyčejné nebo možná obyčejně neobyčejné dětství a třeba si v něm naleznete a nebo alespoň připomenete i to vaše.